Na úvod poznamenám, že do problémů se dostáváme vždy, když o Bohu hovoříme s fanatikem. Fanatiky si můžeme rozdělit do dvou základních kategorií:
- zapáleně věřící – snaží se nás /všemi dostupnými prostředky/ spasit,
- zapálení ateisté – snaží se nás /VDP/ spasit před „těmi bludy“.
Problémy vyplývající z hovoru s fanatikem jsou zjevně nepřekonatelné a proto se jim nebudu dále věnovat.
Problém 1 … O kom je řeč
Každý si pod slovem „Bůh“ představuje něco jiného.
Nechme proto stranou dědečka na obláčku.
Nechme stranou i Boha-Stvořitele, který je v době kvantové fyziky poněkud obtížněji stravitelný.
S většinou lidí se dá domluvit, když se zaměříme na Boha, který nám pomáhá žít svůj každodenní život, t.j. Boha, který:
- netrestá naše nepřátele,
- nenosí za nás nábytek, když se stěhujeme,
- nezachraňuje nám život, když ve stočtyříctce vyletíme ze zatáčky a nabouráme do stromu,
- nenapovídá nám u zkoušky,
- …
Ne že by takové zázraky neuměl, jenom k nim obvykle není důvod:
- Není důvod, aby za nás dělal věci, které můžeme dokázat sami – tak bychom přece nikdy nemohli být samostatní;
- Není důvod, aby za nás žehlil průšvihy, které jsme si sami přivolali – to by nám přece bral naši zodpovědnost – a tedy i svobodnou vůli.
Většinou dělá trochu jiné zázraky.
Napovídá –
Ale ne vždy Ho slyšíme: mluví jen k tomu, kdo chce naslouchat.
Nemusíme Ho poslechnout.
Nevyčítá nám to.
Problém 2 … Bůh pomocník
Každý věřící člověk vám řekne, že mu Bůh pomáhá.
Každému z nás také pomáhá fyzika; třeba pro zemědělce je neocenitelným pomocníkem traktor.
Mezi pomocníkem-Bohem a pomocníkem-traktorem jsou ovšem dva zásadní rozdíly. A to přesto, že obojí si lidé stvořili, aby se jim lépe žilo.
- Zatímco traktor dělá práci, bez níž bychom zahynuli, smyslem Boha je vést nás ke spravedlnosti i v případech, kdy to znamená naši záhubu.
- Zatímco traktor dělá práci za nás, to, co po nás chce Bůh, musíme udělat my sami.
Zdá se, že Bůh není zrovna praktický pomocník. Přesto mají věřící lidé pocit, že jim to za to stojí 🙂
(intermezzo)
Na Boha-pomocníka se ale lze podívat i z trochu jiného úhlu:
Bůh je vše.
(Tedy, i ) Fyzika je Bůh… a je to jasné!
Ovšem pozor, zde je třeba dobře rozlišovat:
Fyzika je Bůh – ale Bůh není fyzika!
Problém 3 … Logický Bůh
Bůh je vše. Ale všechno není Bůh.
Nedává to smysl? S trochou rouhání by se dala uvést analogie:
Kočka je zvíře, ale (většinou) zvíře není kočka.
Jenže o to tu tak moc nejde.
Jde o to si uvědomit, že:
Bůh je báseň; a proto – klasická logika si na Něm snadno vyláme zuby.
Nebo Boha.
A to by byla škoda.
Nedává to smysl? Tak jinak:
Někdo je řezník, někdo vegetarián. Dává to smysl?
Giordano Bruno se nechal upálit, Galileo Galilei odvolal. Dává to smysl?
A nakonec: Lidé vedou války. Dává tohle smysl?
A jsme u toho:
Lidé umějí racionálně uvažovat – když chtějí.
Lidé umějí racionálně jednat – když chtějí.
Jenže oni docela často prostě nechtějí!
Bůh je paradoxem lidské duše…
Bůh nemůže dávat smysl!
Bůh je báseň.
Ovšem pozor:
Báseň je básní právě tehdy, když – člověku – dává smysl.
A právě proto:
Bůh je báseň.
Problém 4 … Je Bůh?
Vzhledem k tomu, jak hmatatelně se Bůh zapsal -a zapisuje- do dějin všech lidských národů, můžeme konstatovat, že v nějakém smyslu určitě je.
Ta otázka ale míří jinam:
Ta otázka se snaží konfrontovat víru tazatele s vírou tázaného.
Zdůrazněme to: Nejde o hledání odpovědi; jde o konfrontaci víry s vírou.
Co s tím? Hodí se sem jedna pokorná, dva tisíce let stará odpověď:
„Ne já… To ty jsi to řekl.“