Je správné, že se vláda snaží zabránit šíření koronaviru, měla by ale lépe domýšlet dopady na lidi a ekonomiku.
Zakázat v noci na sobotu, s účinností od 6:00, provoz veškerých obchodů, restaurací a kaváren – to znamená úplně zbytečné ztráty. Restaurace mají navařeno, a co s tím? Květináři mají nakoupené květiny, co s nimi? Co celý dodavatelský řetězec? Máme nejpřísnější opatření v Evropě, přísnější než silně postižená Itálie – to opravdu nešlo dát podnikatelům aspoň 1-2 dny času, aby k těmto zbytečným ztrátám nedošlo?
V západních zemích, když vláda ohlašuje nějaká omezení, tak rovnou vyhlašuje i způsob, jak hodlá ulevit podnikatelům, kteří kvůli tomu přijdou o tržby. U nás ale ministryně Schillerová akorát opakuje, že „se to vyřeší“ – což znamená, že podnikatelé zůstávají v naprosté nejistotě, zatímco jejich výdaje na mzdy a nájmy běží dál. A neví, jestli úlevy budou stačit. Neví, jestli úlevy nepřijdou až po té, co zkrachují. Nemůžou udělat žádnou rozvahu příjmů a výdajů a podle toho se už dnes zařídit, protože neví, kolik peněz po nich vláda bude kdy chtít a zda jim nějak pomůže. Jako by nestačila nejistota spojená s tím, jak dlouho budou omezení trvat – vláda to ještě musí násobit nejistotou ohledně toho, jak a komu pomůže (a kdy a jestli vůbec).
Stejnou nedomyšlenost vidíme i u lidí pracujících v příhraničí: vyhlásit v pátek odpoledne, že od pondělního rána je přes hranice pustí jen s potvrzením od zaměstnavatele – kdy si ti lidé to potvrzení asi mají opatřit?
Silný problém je tedy v tom, že opatření přicházejí nepředvídatelně a zbrkle, bez domýšlení dopadů a souvislostí. Ještě včera jsem v legraci říkal, že v pondělí nepojedu do práce (dojíždím 60km vlakem), protože by se mi mohlo stát, že odpoledne už nebudu mít jak se dostat domů. Dnes už se tomu nesměju a vážně uvažuju, že opravdu doma zůstanu…